Kvida | Štěstí trvale udržitelné

O co se jedná? Inu, pod pojmem trvale udržitelné štěstí si můžete představit třeba rozjásanou tvář se zářivým úsměvem od ucha až k uchu, který se ovšem každou chvíli usmívání navíc mění v křečovitý škleb.

No schválně, a nemusí to být zrovna trvale, ale zkuste si alespoň pět minut na sebe takto křenit do zrcadla. Garantuji vám, že toho úsměvu budete mít plné zuby ještě předtím, než těch pět minut uběhne. A raději tedy přejdete na svoji klasickou grimasu uštvaného a věčně nestíhajícího člověka.

Na tomto příkladu jsme si prakticky vysvětlili, že trvale udržitelné štěstí je nemožná věc a že v životě je tomu tak, že někdy štěstí máme a jindy nás bohužel obloukem obejde. Jestli je správné? S největší pravděpodobností ano. Jenom takto si budeme štěstí považovat a nebudeme ho brát jako něco samozřejmého, na co máme automaticky nárok.

Anebo se naučíme vidět štěstí i v maličkostech a krátkých prchavých okamžicích, které přicházejí a zase jdou pryč. Se štěstím jste na tom jako na horské dráze. Jednou jste dole, jednou nahoře (nezpívá se o tom náhodou v české písničce?).  Pokud byste totiž byli stále nahoře, zatoužili byste se někdy podívat dolů. Naopak dole byste si hlavu vykroutili neustálým vzhlížením vzhůru a vaše krční páteř by dostávala pořádně zabrat.