Vráska na čele

Je taková malá, ale čím dál tím více hlubší. Sílí s věkem. Vráska na čele. Mám ji už od docela útlého mládí. Původně jsem si myslela, že to snad bude od toho, jak mhouřím oči - jsem krátkozraká. Ale protože ji měl můj táta a má ji i můj synek, tak se zdá, že je to záležitost dědičná.

Možná by na ni pomohl botox. To bych se té vrásky na čele lehce zbavila. Ale proč toto všechno podstoupit, když mi nedávno synek řekl, že si mě bez ní neumí vůbec představit. Ano, vráska - a nejen tato jedna, ale všechny další - ke mně patří. Tak si je hezky nechám. A každý den si na ně namažu nějaký výživný krém a budu mít fajn pocit, že pro svůj obličej dělám hodně. Ano, jistě. Ještě bych měla hodně spát a nestresovat se, ale zkuste to v dnešní době žít bez stresu. Všude jen samý shon, tlak na výkon - to se pak člověk nediví, že vrásky přibývají jedna za druhou.

Konec roku - všechno dobré. Nebo se to asi říká jinak. Konec dobrý, všechno dobré. Co popřát do nového roku? Určitě zdraví a štěstí. Všechno ostatní nějak přijde samo. A když nepřijde, taky se nic tak strašného snad nestane. Ale bez zdraví a kouska toho štěstí by na světě bylo ouvej. A na závěr jeden vtip pro zasmání:

"Sire, pojedete dnes dopoledne k lékaři?"

"Asi ne, mám za svítání souboj v parku na kraji města."

"Tak vás mám přeobjednat na odpoledne?"

"Ne, Jean. Buď už u lékaře budu, nebo ho nebudu potřebovat..."